Návrat do práce po rodičovské: jak zjistit, co teď chceš a co umíš

Je to vlastně nedávno, cos balila věci, loučila se s kolektivem a odcházela na mateřskou. Narodilo se ti miminko, dost možná, že pak i druhé (a třetí?), dny běžely jeden za druhým. A teď, chtě nechtě, se ti začínají vkrádat do hlavy s větší či menší naléhavostí myšlenky na pracovní návrat.

TUHLE ŽIVOTNÍ ETAPU SI PAMATUJU HODNĚ DOBŘE. 

Nebo spíš hodně intenzivně, dobrá zas tak moc nebyla.

Během rodičovské jsem si udělala certifikaci na vedení dvou kroužků pro děti a pak třikrát týdně jezdila na lekce, takže můj návrat do práce nebyl úplně z nuly. Přesto jsem už několik měsíců předem doma vzdychala, jak to všechno zvládnu, kam do svého stávajícího rodinného fungování ještě nacpu osmihodinovou pracovní dobu, co když už ve svém oboru nebudu dobrá jako před šesti lety… A to jsem ještě netušila, že školka nebude pro syna úplný favorit.

Manžel nade mnou a nad mými přechodovými rituály, které mi měly usnadnit ten přerod rodičovská -> práce, nechápavě kroutil hlavou. A já už se jim dnes směju taky. Ale tehdy pro mě byly strašně důležité. Sžít se s tím, že jedna fáze končí a neznámá začíná. Navíc jsem měla otupené myšlení velkým spánkovým deficitem a celkově si připadala dost použitě.

RODIČOVSKÁ MÍSTO DALŠÍHO ŠKOLENÍ?

Brzy po nevyhnutelném návratu jsem však zjistila, že rodičovská nebyl výpadek ze světa pracujících lidí, ale dokonalý výcvik pro to se do něj vrátit. Díky vedení kroužků jsem pořád uměla komunikovat s rodiči jak po e-mailech, tak osobně, což po návratu do školství byl můj denní chleba. Také jsem byla zvyklá na každou lekci chystat různé výukové materiály. Vymakaný time-management křížený s multitaskingem byl pro mě naprostou samozřejmostí. A to se hodí téměř v každé práci. Empatie a pochopení pro skoro jakoukoliv situaci se mi díky posledním letům zvýšilo nesčetněkrát, protože „Ano, v pořádku, to jsem taky zažila.“ A nebo něco podobného. Stejně výrazně jsem posílila svoji trpělivost (Já si ty botičky obuju sám.) a psychickou odolnost (Boty neci!).

Takže to zdaleka není tak, že bys po rodičovské neměla co nabídnout. Jen se tvoje dovednosti pravděpodobně proměnily a rozhodně nejsou o nic horší.

Začala jsi během rodičovské zavařovat nebo zdravě vařit a péct? Udělala sis kurz na plavání nebo cvičení s dětmi? Naučila ses lowcostově cestovat? Má tvoje dítě nějaké specifické potřeby, kvůli kterým jsi hodně nastudovala? Psala jsi čtivé zážitky z výletů nebo vlastní pohádky? Tohle všechno se taky počítá. 

A to je před návratem do práce klíčové. Umět pojmenovat svoje stávající silné stránky. Vědět, v čem jsem dobrá a co můžu nabídnout. Být si vědoma toho, co mě baví a za co chci dostávat zaplaceno. Co od své budoucí práce chci, abych byla spokojená. A taky si jasně uvědomovat, co od ní určitě nechci. Protože to, co tě naplňovalo před lety a co jsi třeba ani neřešila, se dozajista proměnilo.

Proto se sama sebe zeptej:

KDO JSEM BYLA PŘED MATEŘSKOU A KDO JSEM TEĎ?

Je to jedna z otázek workshopu Z rodičovské zpátky do práce: najdi cestu, která ti sedne. Stejně jako úvaha nad tím, jaké jsou tvé návratové možnosti:

• Vrátíš se na stejnou pozici a do stejného pracoviště, ze kterého jsi odešla?
• Budeš se poohlížet po stejné pozici, ale v jiné firmě?
• Změníš snad směr úplně, protože jsi se sama změnila a už tě to táhne do jiné oblasti?
• Láká tě rozjet si něco úplně svého?

U každé otázky si nezapomeň říct obě možnosti: Proč tohle ano? Proč tohle ne?

CO DÁL?

Pokud těmito úvahami i dalšími otázkami chceš provést a láká tě i propojení s ostatními ženami, které řeší stejné výzvy, přidej se na živý workshop, kde si v klidu utřídíš myšlenky.

A ženy, které víc táhne individuální a hlubší ponor do toho, kterým směrem se vrhnout, aby jejich práce naplňovala nejen jejich peněženky, ale i jejich srdce (a stejně tak i obráceně – nejen jejich srdce, ale i peněženky), provázím tříměsíčním ikigai procesem CESTA nebo šestiměsíčním ikigai procesem CESTA VPŘED.

V ikigai koučinku postupně procházíme tématy Co miluješ, V čem vynikáš, Co můžeš nabídnout světu, Za co dostaneš zaplaceno a Kdo opravdu jsi.

Veronika, maminka tří dětí, už po druhém setkání s překvapením zjistila, co na sobě může ocenit a jak hezky o sobě dokáže mluvit. Přitom dřív byla přesvědčená, že není za co se pochválit. A Hana, rovněž maminka tří dětí, si během procesu uvědomila, v čem skutečně vyniká, což bylo pod nánosem mateřských povinností zakopáno hodně hluboko. A byla tak na sebe znovu neskutečně pyšná. Do práce poté šla s vědomím toho, že ji bude dělat jinak, než dříve, protože teď do ní propíše mnoho svých (staro)nově získaných kvalit.

DRŽÍM TI PALCE

Ať už se zamyslíš nad otázkami z článku sama, nebo se přidáš k ženám na workshopu, či tě lechtá v břiše při pomyšlení na celý ikigai koučink v jedné ze svých verzí, přeju ti, aby tvůj přechod z rodičovské do práce byl co nejhladší, radostný, objevný, dobrodružný, odvážný… Zkrátka TVŮJ.

A pokud tě láká pracovní oblast, která je podle tebe hodně obsazená, přečti si můj článek Konkurence? Neexistuje. A já ti řeknu proč… Uvidíš, že ti dodá odvahu 🙂